Historie a varianty vybavení automobilů Jawa Minor

V roce 1937 se začaly vyrábět automobily Jawa Minor s různým příplatkovým vybavením.

Historie automobilů Jawa

Na základě průzkumu trhu s osobními vozy, kdy chybělo jednoduché praktické vozidlo pro běžný provoz jen o málo dražší než motocykl, se v roce 1933 rozhodl Ing. F.Janeček zahájit výrobu lidových vozů s dvojtaktním motorem. Z důvodu urychlení zahájení výroby zakoupil licenci na v Německu osvědčené vozy DKW Meisterklasse 701. S drobnými změnami na rámu a v obsluze motoru, jako např.přídavné startování pomocí lanka, byla již v květnu 1934 vyrobena první serie. V další serii došlo ke změně tvaru v zadní části karoserie. Cena tohoto vozu byla v roce 1934 16900Kč. Pro srovnání cena lepšího motocyklu se pohybovala kolem 10000Kč. Ve 3. kvartálu roku 1937 byla zahájena výroba koncepčně nového vozidla Jawa minor 1. Byl představen 16.- 24 října 1937 na pražském autosalonu. K vidění zde byla dvoudveřová limuzína, čtyřsedadlový cabriolet a dvojsedadlový roadster. Popis hlavních parametrů:Základem automobilu Jawa Minor se stal páteřový rám čtyřhranného profilu. Vpředu byl rozvidlený pro uložení hnacího agregátu. Nápravy byly dělené, odpružené příčným listovým perem. Brzdy klasicky lankové, bubnové na všechna kola. Motor byl dvoutaktní dvouválec umístěný podélně za přední nápravou. Měl objem 615 ccm při vrtání 70 mm a zdvihu 80 mm s vratným vyplachováním Schnürle a plochým dnem pístu. Motor měl výkon 19,5 koní při 3500 ot/min. Na motor navazovala suchá jednokotoučová spojka a třístupňová převodovka. Před ní byla rozvodovka k přední poháněné nápravě. Ta byla konstruována tak, že dole byla trojúhelníková ramena, nahoře příčné listové pero. Řízení bylo hřebenové. Spotřeba vozidla, které dosahovalo 85-95 km/hod., se pohybovala v rozmezí 6,5 – 7,5 l / 100 km dle provedení. Karoserie byla smíšené konstrukce, tak, jak bylo v té době zvykem. Dřevěná kostra pobitá plechem. Jawa Minor měl už podobu vozidel konce 30. let. Zašpičatělou masku s vodorovným žebrováním a kapotu otevírající se vcelku směrem dozadu ke karoserii. Otevřené vozy byly seriově vybaveny nárazníkem, uzavřené tudory pouze za příplatek. Ceny vozů se pohybovaly v letech 1938-39 od 16 do 19 tis. Kč. Avšak již v roce 1940 stoupla cena limuzíny na 22800Kč a cena sportovního roadsteru na 23800Kč. Přestože se jednalo o jednoduchá vozidla, byla možnost za příplatek získat chromované nárazníky za cca 450Kč, přední reflektory s větší svítivostí od Bosche za cca 300Kč, nebo lampové autoradio Phillips za 800Kč. V roce 1938 se začala vyrábět i otevřená vojenská verze Jawy Minora,která s výjimkou přední kapoty, byla dost tvarově odlišná. Byly zde jen 2 přepravní místa a většina prostoru za předními sedadly byla určena pro vojenské účely. Údajně se tam vešel voják s lehkým kulometem, který měl za úkol “ zametat za vozidlem“. Těsně po válce nabízela Jawa k těmto vojenským verzím dostavbu zavazadlového prostoru. Ještě nesmíme zapomenout na zhruba 23 kusů vozidel Jawa Minor kabrio, karosovaných firmou Sodomka. Sodomka zasáhl do tvaru vozidla dost podstatně. Karoserie vyrobil o cca 20cm delší, střecha byla dvojitá zateplená s mnohem mohutnějším systémem ukládání. To mělo neblahý vliv na zvýšení váhy a tudíž na pružnost motoru a také spotřebu zejména při jízdě s otevřenou střechou. S příchodem okupačních vojsk se výroba vozidel téměř zastavila a doprodávaly se pouze ta vozidla, která byla rozpracována. Nicméně ještě počátkem roku 1941, bylo možno dle dobové inzerce, tento vůz zakoupit. Se změnou směru jizdy zleva doprava byli konstruktéři nuceni přesunout volant vlevo. Mnohdy byly původní přístrojové desky jen upraveny a tak vpravo zůstal výkroj na stěrač. Po roce 1945 se využilo všech poschovávaných dílů na vozy Jawa Minor 1, které byly z velké části uloženy ve 3.patře továrny v Týnci a potom v různých jiných lokalitách, pro výrobu cca 700kusů vozidel již s řízením vlevo. Jednalo se vesměs o limuziny. Některé komponenty jako např. zadní blatníky bylo nutno vyrobit a právě na nich je vidět markantní rozdíl v materialu a kvalitě zpracování ve srovnání s předválečnou výrobou. Plechy byly slabší a více náchylné na korozi. Použité barvy byly často použity z válečných vojenských zásob, tudíž s nádechem šedomodrého odstínu.k

 

Luxusní čtyřmístný kabriolet Jawa Minor 600 s karoserií  „Sodomka“

Z dochovaných záznamů je zřejmé, že firmou Sodomka ve Vysokém Mýtě bylo vyrobeno celkem 25 až 26 ks těchto karosérií.   Tato firma byla známa svojí karosářskou prací již na celém světě. Dominantou byly karosérie s dynamicky prodlouženou zadní částí automobilu především doutníkového tvaru. V případě Jawy Minor  „Sodomka“ se od továrně vyráběného kabrioletu lišila v mnoha znacích. Motorová část, převodovka, elektrické vybavení i součásti náprav jsou továrního provedení bez výrazných změn. Na výrobu byl použit originální rám, který byl v zadní části prodloužen. Přední část vozidla jako jsou blatníky , přední podběhy, maska a kapota jsou díly identické s tovární výrobou.  Změna karoserie počíná rámem čelního okna, ve kterém je namontováno větší čelní sklo. Následují masivní dveře, ve kterých je namontováno stahování bočních oken, které již nejsou vyjímatelné. Zvláštní je i specifický zámek dveří s uzamykatelnou klikou při jejím zvednutím uvnitř vozidla.  Zadní část vozidla je protažena do aerodynamického tvaru. Rozdílem je také uložení náhradního kola, které není uloženo v zavazadlovém prostoru, ale toto je připevněno na zádi vozidla. Tato konstrukce zajišťuje poměrně velký zavazadlový prostor přístupný z vnitřku vozidla.  Naprosto  specifický je mechanismus konstrukce stahování střechy. Nůžkový mechanismus, který natahuje střechu je dominantou  Sodomkových kabrioletů. Střecha je masivní dvojvrstvá, tvořená horní střechovicí a z vnitřní části vozidla je látkové čalounění střechy. Na přání byl u některých vozidel na střechovici namontován stahovací popruh. Mezi  vrstvami střech jsou podélně uložené matracové výplně naplněné koňskými žíněmi.  Tyto zajišťovaly skládání střechy tak, aby se střecha řádně vrstvila ve vlnách na sebe. Kabriolety byly vyráběny s pružinovými sedadly s celokoženým čalouněním. Přístrojová deska vozu byla v celoplošném provedení pod čelnímn sklem a s velkým tachometrem, který ve spodní části byl opatřen hodinami.  Vozidla byla vyrobena v barvě černé (7x),  modrozelená (7x) metalíza  (7x) modrá (2x) a po jednom vozidla v barvě kávové, vínové a šedé.  Nevýhodou  robustní karoserie je její  větší hmotnost  (pohotovostní 700 kg), která vzhledem k malé kubatuře motoru je poznat na dynamických vlastnostech vozidla.  Vzhledem k tomu, že se nejednalo o sériovou výrobu, tak se každá vyrobená karoserie  v drobných detailech lišila a tak tvořila samostatný originál. Mezi zákazníky a uživatele tohoto automobilu patřil také ředitel továrny Jawa pan JUDr. Jaroslav Frei a nebo cestovatel a spisovatel Alan Forejt.

Technické údaje:

obsah motoru       615,75ccm

počet válců            2                                                      místa k sezení        4

ráfek                      3.00Dx16

pohotovostí váha   700kg        dovolené zatížení   350 kg      celková hmotnost  1052 kg

 

Jawa Minor  bojový

Bylo jich vyrobeno asi 600 kusů a určeno pro výzbroj Československé armády. V roce 1938 jich většina přešla  do armády Rumunska a Jugoslavie. Pouze malá část jich zůstala v ČSR. Nicméně na straně Němců nebyl nikdy použit, neboť v německých předpisech stálo, že lze pro služební účely používat vozidla s 4 a více válci. Snad i proto nebyly Minory za války konfiskovány. Pamětníci tvrdí, že na „bojové minory“ bylo možno hned po válce nechat dodělat kufr. . Údajně výrobce sliboval dodělání  za jeden den. „ Bojový  Minor“ byl maximálně odlehčen a zkrácen, aby se mohl v bitevním poli lehčeji pohybovat. Z toho důvodu mu přibyla i chladicí vrtule za chladičem a dvojitá nádrž na palivo pro případ průstřelu. Prostor za předními sedadly byl určen pro střelce z kulometu. Jeho ochranou proti protivníkovi.  byla dvě náhradní kola s ráfky umístěná na zadním čele. Na předním blatníku byla krabice na  střelivo.