Archiv pro měsíc: Říjen 2025

Dne 3.10.2025 proběhla v hotelu Roztoky 14. výroční schůze Autojawaklubu Přestože jsme se s termínem trefili do období kašle a smrkání, dorazilo asi 10 členů: Havlovi,Bláhovi, Jiří Svoboda, Jan Balcar,Radek Pilek,Tomáš Pačes , Radek Vizek,Dickovi, Jarda Antoni a Christianovi.
Ostatní se řádně omluvili a nedorazili, aby nešířili chorobu mezi členskou základnou.

• začátek schůze byl v 18.30 a začalo prezentací vydařeného srazu v Bechyni. Pak nastoupil nejvzdálenější účastník Ing.Dick, který dorazil z Landshutu v Německu.
  V prezentaci renovace JAWY 700 ing. Dick. V této prezentaci jsme se dozvěděli jak nejednoduchá byla renovace jeho Jawy 700, kolik času na ni strávil a jak si musel hledat spolupracovníky od Paříže až k Tatrám. Všichni víme, že nejvíce vozů Jawa 700 pochází právě ze Slovenska, kde tyto automobily používali státní zaměstnanci.
  Radek Pilek zahájil debatu ohledně možnosti zavedení členských příspěvků ve výši cca 500Kč na člena a rok. Rozhodnutí zda zavést, či nezavést, však bylo z důvodu malé účasti členů odloženo na příští rok.
  Za nové členy byli navrženi pánové Ing. Dick Jawa 700 roadster,Lukáš Bláha Jawa 700 limuzina, Pavel Christian Jawa Minor kabriolet. Podle zavedených zvyklostí, by jim mohl být předaný členský průkaz na příští akci Autojawaklubu, kam přijedou svým vozidlem.

Pánové Ing.Antoni, Radek Vízek a Tomáš Pačes, dostali za úkol aktualizovat členskou základnu – prověřením mailových adres a kontaktů u členů kteří se neúčastňují akcí ani schůzí (jedná se o cca 45 kontaktů, s tím že si prověření rozdělí rovným dílem.
Dále se probírali se možnosti akcí na příští rok, ale zatím není žádná pevně stanovená a je jen v globálním plánu a to sraz Sázava a Úštěk.

Zápis provedl Pavel Christian

Spí 2-3 hodiny denně, skoro nejí, moc nepije, ale bledá závist začne lomcovat s každým, kdo se podívá na výsledky jeho prací. Možná, že upsal svoji duši čertovi,nebo zná čarodějné zaklínadlo, zkrátka a dobře co jinému trvá dva dny, to jemu se podaří napoprvé za 2 hodiny. A hlavně vše je v mistrovské kvalitě srovnatelné s výsledky prací věhlasných renovátorských firem. Kdyby jej znal Ing. František Janeček, určitě by jej jmenoval za šéfa provozu. To jen na úvod a nyní si prohlédneme 24 měsíční sled fotografií od stodolového nálezu až po získání historických značek na vozidlo Jawa  Minor kabriolet? Tak se posaďte a sledujte………

První  fotografie připomínaly katastrofu. Ruka nezdárného kutila zasáhla všude a místo  výdřevy použila kovové profily. Aby toho nebylo málo, změnila i tvary karoserie. Však se podívejte. Obrázky mluví za vše. Dobře se pracuje tomu, kdo má byť shnilý zadek v původním tvaru, ale to nebyl tento případ. A tak bylo nutno začít s výdřevou od nuly. Kamarádi z Autojawaklubu v okolí poskytli svá vozidla k zaměření a koloběh prací mohl započít. Chassi opískovat, odstranit kutilovy návarky, zavařit díry a shnilé části vyměnit. A pak se šlo na výdřevu. Nejprve podlahová deska z lepených prken, jako originál a pak zvolit postup výstavby sloupků dveří a čelní části skeletu. Zde musela nastoupit kouzla a čáry. Jinak si to nedovedu představit. Ani bych nevěděl kam se jet poradit, natož vytvořit dřevěný skelet. Když byl skelet hotov, následovalo oplechování a slícování, svařování na dřevě. A vše jen podle omalovaného vzoru. A nyní napasovat dveře, aby se otevíraly a zapadaly do zámků, které bylo třeba vyrobit, protože nebyly součástí stodolového nálezu. Všichni pekelníci museli být asi v pohotovosti a pomáhat, jinak si to neumím představit, že vše štimuje a navzájem sedí. Pak došlo na výrobu podběhů a posléze blatníků pěkně v ruce na upraveném dřevěném špalku. Když mi bylo 15 let, tak jsem v jedné autoopravně viděl starého mistra, jak klepá na dvoře blatník. Ostatní učedníci jeho práci sledovali, ale nikdo se mu nesnažil pomáhat, protože to neuměli a mysleli si, že to nikdy nebudou potřebovat, když blatník v mototechně stál 120Kč. A tak běžel čas a plechařina se blížila ke konci. Nastoupilo cínování spojů a vyrovnávání povrchu. Sám jsem se kdysi snažil cínovat karoserii, ale nedopadlo to dobře, takže vím o čem je řeč. Zde se to však povedlo, kdo ví proč? Zas čáry a kouzla.

Když bylo vše skoro hotovo, opět se vše rozložilo a  bylo nutno nastříkat skelet, aby se mohl odvézt čalouníkovi na výrobu střechy. Černé barvy se bojí i otrlí lakýrníci, natož amatéři. Ale pekelná kouzla opět zapracovala a lak byl hotov. Zatímco skelet byl u čalouníka, došlo k výrobě sedaček

A z těchto prkýnek se vytvořila podlaha.

Podlaha je hotová

Na oběd k hraběti Arnoštovi: deštivá, ale noblesní jízda veteránů

V neděli 14. září 2025 se milovníci historických vozidel sešli na jízdě veteránů s poetickým názvem Na oběd k hraběti Arnoštovi. Společně ji připravili nadšenci z VCC Velemín ve spolupráci se zámkem Velké Březno a zámkem Veltrusy.

Atmosféra akce byla i přes vytrvalý déšť sváteční a plná elegance. Hlavními hvězdami letošního ročníku se staly dva vozy Jawa Minor v karosářském provedení Roadster. Tyto skvosty z období předválečné československé automobilové výroby vzbudily zasloužený obdiv nejen mezi návštěvníky, ale i mezi samotnými účastníky jízdy.

Kolona veteránů vyrazila z Velkého Března směrem k malebnému zámku Veltrusy, kde na účastníky čekal stylový oběd inspirovaný šlechtickou tradicí a návštěva hraběte Arnošta Chotka. I přes nepřízeň počasí se všichni účastníci shodli, že letošní setkání mělo nezaměnitelnou atmosféru – déšť dodal jízdě jistý romantický nádech a podtrhl lesk krásných karosérií.

Organizátorům se podařilo propojit historii, eleganci a přátelské setkání milovníků klasických automobilů. Jízda Na oběd k hraběti Arnoštovi 2025 tak zůstane v paměti jako důkaz, že vášeň pro veterány nezastaví ani podzimní déšť.