Zpověď německého Jawisty.

Když jsme  v roce 1979 emigrovali z Československa, zůstala po nás malá sbírka veteranů: Aero 30 4-místní otevřený cabriolet, Jawa Minor roadster, Jawa Minor limuzína (tehdy byla na součástky, limuzína nebyla sběratelsky tak zajímavá), Jawa 350SV, Jawa 175 Speciál, Jawa 250 speciál, Jawa 175 na součástky, Jawa 250 pérák se sajdou. Minory maminka stihla prodat než byly ostatní veterány státem zabaveny. Když jsme se v Německu nějak usadili, prioritu měl běžný život a ne veteránismus. Bylo zapotřebí najít práci, bydlení, zajistit rodinu. Ten veteránský červ ale někde v hlubinách duše zůstal a pomalu se přehlodával na povrch. Někdy v roce 1983 se ozval přítel Milan, že taky emigroval a že má sebou svoji Jawu Minor roadster a že ve smyslu začátku nové existence by ji prodal, ať má základ. Tak jsme zajeli do Augsburgu, setkali se s Milanem, viděli docela hezkeho dvousice. Milan chtěl za něj 6.500 Marek a to bylo na naše tehdejší možnosti nereálné. Byly jiné priority, rodina atd. Smutně jsme zajeli domů, Milan auto prodal, to se pak objevilo v jednom muzeu, kde bylo několik let vystaveno. Muzeum později zaniklo a auto se podělo bůhví kam. Sledovali jsme dále inzeráty v novinách a časopisech, ale Jawa se neobjevovala. Taky to v Německu nebyl běžný veterán. Ale najednou inzerát v Süddeutsche Zeitung, že je na prodej Jawa Minor roadster a Pragovka. Bylo to v malé vesnici u Würzburgu, já okamžitě dohodl termín a jedeme. Byl to nějaký obchodník se značkou Mitsubishi, který v Československu přes PZO Artia koupil a přivezl ty dvě auta na kšeft. Výborně. Jawa měla stát 9.500 Marek, to bylo o 50 procent víc než ta Milanova před rokem. To prostě nešlo. Byly jiné priority, rodina atd. Dlouho se nic neobjevovalo, až najednou jedu z práce přes Garching u Mnichova a na benzínce stojí ona: Jawa Minor Roadster – krémově-červená, jak vyšitá. Otočím, zajedu na benzínku, že auto je na prodej, patří nějakému kamarádovi a tady je na něj telefón. Dojednal jsem si termín, auto mezitím zmizelo da haly nedaleko Garchingu. Přijel jsem, viděl jsem, nevyhrál jsem. 22.000 Marek mělo to auto stát. Tak jsem si jenom povzdechl, proč já blbec nekoupil to za těch 6.500 nebo alespoň za těch 9.500? Takhle to nijak nedopadne a ceny budou přede mnou utíkat…..

Změnili jsme strategii, když už si nebudeme moci dovolit roadstra, tak alespoň ať je to Jawa. V květnu 1987 se objevil v SZ inzerát na Jawu limuzínku. Byla na prodej v Bavorském lese, bylo k tomu taky hodně náhradních dilů, vše jsme po telefonu domluvili a jelo se pro ni. Na obrázku je fotka, kterou nám poslal prodejce.

Co ale s tím roadstrem? Nezávazně jsme sledovali inzeraty, až se asi po roce objevila nabidka na Jawu Minor roadster v Detelbachu, podezřele blízo k Würzburgu. Tak jsme tam zajeli, ano, bylo to to samé auto co jsme si před několika léty nemohli dovolit. Nabídl nám ho za těch původních 9.500DM.  Ihned jsme se domluvili. Zkušební jízda, nebo startování se nekonalo, prý není baterka a co já vím. Hlavně že je konečně ten roadster. Domluvili jsme se, že jej přiveze k nám domů a my pak doma na místě zaplatíme a převezmem vozidlo. Tak se i stalo a 15.08.1988 jsme se stali hrdými majiteli Jawy Minor roadster. Hned jsem se pustil do prvnićh úkonů: vyčistit karburátor, nastavit zapalováni, zkontrolovat brzdy, nalít benzín, nastartovat a……. Nejet. Motor docela slušně vrčel ale něco se někde zaseklo, auto prostě jelo jen pár cm vpřed a zpátky. Víc nic. No to bude asi větší záležitost dal jsem se rozebírat předek a vyndávat převodovku s diferenciálem. Po rozebrání jsem pochopil, proč při prohlídce auta nebyla baterka atd. Talířové kolo mělo vylámané zuby, tam byly navařené housenky, žádné další opracování, poskládat a prodat. To samozřejmě jet nemohlo. Teď se ukázalo, jak důležité mohou být náhradni díly. S černou limizínkou jsme koupili hromadu dílů, dokonce i kompletní převodovka tam byla. Po kontrole, výměně všech ložisek jsme ji poskládali, vložili do auto a ono to jelo. Hurá, máme pojízdnou limuzínu a pojízdného roadstra.

Daniel Dick

Landshut

Německo

první přírustek

Stalo se za bílého dne…

Vážení příznivci  automobilů JAWA, kolegové!

     nedá mi, než se s vámi podělit o malý zážitek za závodu Zbraslav – Jíloviště.

Je známo, že úroveň a pověst novodobých ročníků závodu neustále stoupá. Organizace, kvalita služeb, startovní pole , nakonec i objednané počasí, to vše je sportovním podnikem, společenskou událostí i důstojnou poctou odkazu předchozích generací dam a pánů, sportsmenů, účastníků dávných ročníků tohoto podniku. A hold předválečné produkci automobilového průmyslu, nejen naší První republiky. Co všechno bylo zase  na Zbraslavském náměstí k vidění!

Ani dnešní divná, složitá doba, nezabránila pořadatelům v uskutečnění závodu na té nejvyšší možné úrovni. Díky.

     A teď k záležitostem Autojawaklubu. 

Limusína pana Nečesánka, tradičního to zástupce klubu na tomto podniku, podala standardní výkon. Dvě kola na plný plyn. Bez měření . Tzv. „na férovku“. Stačilo na pěkné cca 40. místo startovního pole.

Věc zajímavější z hlediska historie se udála ještě předm startem závodu, během výstavy vozidel .

Oslovil mne pán, v nejlepších letech, s poznámkou -„pane, jako majitel automobilu Jawa, četl jste knihu o historii automobilů Jawa?“

Ano, byla má odpověď s úsměvem Děda Vševěda.

“ A víte něco o automobilu na straně 88?“

To samozřejmě nemohu sloužit, v paměti jej nemám, odvětil jsem.

Akční pán krásného jména Květoslav věc nevzdal. “ Támhle u stánku tu knihu prodávají, pojďte.“

Knihu vzal do rukou a nalistoval str. 88-89. Zde jsou fotografie zdařilých prototypů automobilů Jawa z předválečného období. Jedno nádherné bussines coupé na str. 88 a podobný prototyp karoserie navržený pro službu u České pošty. Fotografie z archivu autora knihy Dr. Jana Králíka.

Dál se projekty nedostaly.

     A teď pointa drobného příběhu.

Pan Květoslav pravil -“ pane, tento automobil jsem jako obyvatel obce Jíloviště vídal každý týden.

Okolo roku 1960. Je to bezpochyby tento automobil. Byl v exelentním stavu, pamatuji si i nádhernou palubovku v imitaci dřeva i to otvírací víko kufru. Majitel,  stavěl v té době v sousedství domek a na stavbu tímto automobilem týdně dojížděl. 

Vím o něm, že se jmenoval Helcl, bytem v Londýnské ulici a pracoval v mototechně v Římské ulici v Praze. Byl znalcem značky JAWA, prostředí automobilových a motocyklových závodů.

v rozhovorech často zmiňoval pány Kaisera, Kronbergera, Vitvara a další.

Někdy kolem roku 1965 automobil prodal.“

Pan Květoslav neví komu. Ani já to nevím. Stopa končí. 

     Ale třeba někdo…?

– je ještě pamětník z mototechny Římská, který by pana Helcla znal? Nebo jeho automobil?

– je možné z evidence vozidel dle jména , automobilu a cca data zjistit více?…

Pokud něco víte, sdělte prosím na : inecesanek@gmail.com

Přílohy

Setkání v Roztokách

Vážení přátelé,

po dohodě s několika kolegy jsme se rozhodli udělat závěrečné setkání členů Auto Jawa klubu ještě v době vyhlášení posledních čtrnáctidenních opatření. Nevíme co bude dál a zatím jsou povoleny uvnitř pouze akce do deseti osob ale hospody do celkového počtu židlí. Já mám v hospodě asi tři sta židlí v pěti místnostech a tak návštěva této hospody je pro členy klubu povolená. Proto zveme všechny členy klubu na závěrečné setkání do restaurace Hotelu Roztoky v pátek

16. 10. 2020 se zahájením v 18.00 hod. Program jako obvykle – zhodnocení činnosti klubu za uplynulou sezonu, rozprava a příprava roku 2021. Prosím Ivana Nečesánka aby přivezl pohár za vítězství v jízdě 1000 mil a já představím ocenění klubu z účasti na akci v Litomyšli. Mám vyrobené gumové dorazy na kapoty Minorů, cena 320,- Kč za kus /pár 640,- Kč/ a budu rád když si je odeberete. Pokud přivezete nějaké fotky z akcí, počítač bude k dispozici, můžete si vzít  flešku. Kdo bude chtít přespat cena lůžka se snídaní je  500,- Kč, v případě zájmu můžeme v sobotu dopoledne zajít  do muzea / otevřeno je v sobotu a v neděli do konce října/.Pokud budete s účastí počítat, prosím zavolejte na můj telefon 605580710.

Srdečně zdravím a těším se na setkání.

Jarda

1000 mílová zpověď mistra volantu Jawy 600 Ivana Nečesánka

Aneb 1.000mil československých očima zoufalého cestovatele… závodníka vodícího automobil JAWA Minor I, o obsahu 615,75ccm, 19 Hp, limousine… k tomu není co dodat. Nejslabší automobil startovního pole. Se ctí letos vyjel se startovním číslem 1.

Podávám stručnou zprávu o průběhu závodu 1.000mil československých , závodu opravdových sportsmanů v roce 2020.

     Především, poděkování realizačnímu týmu . Všem těm obětavým lidem , ze slovenské i české strany, kteří  se zasloužili o to, že tento československý závod  s tak dlouhou historií a obrovským  kreditem, jak prvorepublikových, tak i novodobých ročníků , se mohl uskutečnit.

     O řediteli  Mirkovi Krejzovi, jeho paní a kolegovi  Šimonovi , se nedá napsat nic jiného než – srdcaři.

V dnešní, coronavirové době, kdy 90% soutěží, akcí a závodů pořadatelé prostě s omluvou zruší, organizátoři 1.000mil čsl dokázali přesunout termín konání o dva měsíce, a to tak, že ani procento úrovně jak sportovní, tak společenské neubylo. Dokonce i počasí dokázali zajistit tak, aby bylo naprosto stejné jako na uplynulých ročnících, minimálně v letech 2017,2018,2019.

Bez nich, jejich zápalu pro věc, neúnavné píle a organizačních schopností  by tenhle závod prostě nebyl…  Díky, Díky, Díky…

Další kapitolou jsou samotní účastníci. Co vím, nikdo z přihlášených, podotýkám že v listopadu 2019, svou účast v náhradním termínu nezrušil . To vypovídá o mnohém.

     K závodu samému – již od prvních okamžiků je to závod, při kterém stříká adrenalin z každého účastníka.

Ad. 1  přihláška k závodu . Vyhlášen začátek příjmu přihlášek v listopadu 2019. Během týdne plno. Byť termín konce příjmu přihlášek byl stanoven na konec února 2020.

Ad.2  sportovní úroveň akce. Průměrná rychlost 45 km/hod. Přejezdy podle „slepého itineráře“, na čas. Automobily do r.v. 1939, vložené testy, jako výměna svíčky na čas, slalom,  výjezdy na Babu s měřeným rozdílem časů.

Ad.3  teamová soutěž o pohár, týmů automobilů stejné značky bez rozdílu obsahů.

Průběh samotného závodu z pohledu  závodníka nejslabšího automobilu startovního pole.

12.8.2020 přistavení automobilu , který je potřeba včas na závod připravit, na startovní rošt před budovou Autoklubu v Opletalově ulici.

Jako nejslabší automobil, dostali jsme startovní číslo 1. Veliká čest. Ano, první dojem. Vypjatá prsa  zčásti pýchou, více však odpovědností.

Jako č. 1 přistavujeme automobil ve stanovený čas 13.30 . Ještě nikdo nikde není. Takhle je to po celý závod. Daň za číslo 1 je krutá. Není od koho opisovat, všude jsme první, kontroly ještě nejsou rozhýbané, do všeho jdeme rovnou, naostro.

Trocha klidu, uložit  všechny účastníky na startovní rošt, postavit startovní rampu a bránu, to trvá do pozdního odpoledne. Servis zázemí v Autoklubu je vybavený a  uspokojí potravou a nápoji všechny účastníky.

Večer pak rozprava s jezdci a navigátory vozů, udílení pokynů k organizaci.

A zavřít Opletalku v centru Prahy na celý den? Hrdinství a logistická hitparáda.

13.8.2020 6.00 hod. Start č. 1, v minutových intervalech další. Závod začíná. Odteď ten malý automobil pojede téměř stále na plný plyn. Některé etapy i dvě hodiny.

Průjezd Prahou, pak roviny kolem Kolína, první časová kontrola. Pak projet  Středními Čechy, Moravou. Kopcem dolů, kopcem nahoru, hlavně držet čas.  Vysočina, strmé a dlouhé výjezdy a sjezdy. Do kopce automobil na 2. rychlost 25km/hod, kopcem dolů pak kolem 90km/hod na 3. rychlost , tj. na hranici možností automobilu. Nakonec i řidiče… Oběd byl tradičně v Ostrovačicích.

 Komplikovaný a  náročný průjezd kolem Brna , hlavně neudělat navigační chybu. Těžko se pak dohání. Masarykův okruh, depo, zkouška zručnosti řidičů. Výměna svíčky na čas. Tři předešlé ročníky se sundavalo a nandavalo kolo automobilu. Šrouby, po tom sjezdu k depu kdy se stále brzdí ,se nedaly udržet v ruce…  hurá, budeme měnit svíčku! Nedala se udržet v ruce, horko.

Roviny až k Pálavě. Plný plyn, hlavně neubírat. Potom zase kopce. Dolů co to dá.

Slovenská část samá nekonečná rovina. Plynový pedál v podlaze. Rychlost 80 – 90km/hod.

A najednou, Bratislava. Jsme tu. 400km za námi. Zvláštní pocit. Jako by sem člověk patřil.  Soustavný zájem lidí o automobily, dění kolem závodu. Luxusní ubytování v hotelu Hilton. Večeře a rozpravy v Pálfyho paláci. Slovenská strana organizátorů se jako vždy vytáhla.

14.8.2020 8.00 start do Slovenské etapy . Trochu šetrnější  k technice i lidem, po noční zábavě je pěkné přispat si. Opět teplo, třicítky a více útočí na chladicí systémy automobilů.

Průjezdy obcemi, nevídaný zájem lidí. Stále honíme čas. Bez navigačních chyb držíme průměr i  stíháme dojezdy v termínech. Daří se. Z původního záměru , hlavně dojet celý závod, lehce vystupuje myšlenka na čelní umístění. Zapomněl  jsem podotknout , že tenhle malý automobil jede závod  potřetí. A že vloni, 2019, zvítězil v kategorii do 750ccm a celkově se umístil na 4. místě. Slíbil jsem si, že tenhle třetí závod  musíme především dojet a pak, až bude mít Jawa třetí plaketu účastníka závodu 1.000mil přibitou na mezistěně v motorovém prostoru, ji už do závodu nevezmu.  Takové „třikrát a dost“.

Stále se daří. Stíháme kontroly, užíváme si průjezdy jak městy, tak i uzavřeným vojenským prostorem ve kterém byl instalován kiosek s točenou zmzlinou… Prostě paráda.

Nakonec i měřený výjezd na Pezinskou Babu, dvakrát, pokud možno v stejném čase, se povedl. Asi.

V podvečer návrat do Blavy. Cíl na náměstí před hotelem Hilton, stylově komentovaný na rampě s červeným kobercem pod startovní a cílovou bránou.¨

Večeře slavnostní, s projevy .

Hurá spát. V 7.00 start do třetí etapy.

15.8.2020 start do etapy Bratislava – Praha. Z rampy, komentovaný. Teplo. Roviny až na Moravu. Víme, že na Moravě nás čeká déšť.  Čekal, projeli jsme. Pak už to jde ráz na ráz. Plný plyn, plný plyn, pořád dokola. Trochu se hřejeme. Nevadí, ostatní také. Oběd, Brno, žádné navigační chyby, lehké omyly se daří vzápětí napravit. Hlásí se únava. Lehce.

A najednou,  Praha. Jsme doma. Cíl v NTM. Celí pobláznění jsme si najeli 25minut. Čekáme, abychom projeli cílem na čas. Cíl. Úleva. Dojeli jsme! Potřetí za sebou dal ten malý, levný, jednoduchý automobil 1.200km během tří dnů. V plném tempu. Maximální naměřená rychlost 93km/hod

V expozici dopravy NTM vyhlašování výsledků. Chvíle napětí. Jsme opět první v kategorii !

Celkové výsledky ještě neznáme. Ale copak na tom záleží? Obhájili jsme lońské prvenství.

     Víte ale co?

Nejpěknější na celé věci je tohle – ten zápal – organizátorů, závodníků, diváků. Ta parta lidí různých profesí, postavení na společenském žebříčku,  různého věku a třeba i vyznání. A přesto se všichni baví, užívají si ty chvíle, prostě se jen kamarádí.

Další závod je za deset měsíců. Udělám vše pro to, abych nechyběl.

Závěrečné zhodnocení roku 2019- Slovo Prezidenta.

  Vážení kolegové, skončil osmý rok našeho snažení a tak nezbývá nic jiného než vytvořit závěrečnou zprávu. Omezím se pouze na stručné shrnutí naší činnosti, protože ti co s klubem žijí v podstatě vše uslyšeli na závěrečné schůzi. Náš program se vždy řídí doporučením ze závěrečné schůze předchozího roku. To jsme ale nevěděli, že automotoklub bude svou pravidelnou květnovou veteránskou akci v Opletace věnovat výročím značek Aero a Jawa. Po osobním pozvání organizátora jsme na místo dorazili s pěti auty, bylo nám vyhrazeno místo přímo před budovou autoklubu, hezky se o nás postarali a tak jsme byli všichni spokojeni. Následně v červnu jsme spoluorganizovali veteránský den v Kvasinách. Již tradičně jsme přijeli v sobotu do Ledců /součástí této vesnice je osada Klášter nad Dědinou, rodiště ing. Františka Janečka/ kde vždy před naší akcí Kvasiny pořádají „Sraz přátel Jawy“. Z akce se stává kolos, bylo tam více jak 600 motocyklů, nás ale považují za zlatý hřeb a zase to bylo vynikající. Po skončení jsme navštívili rodný statek Janečka a přesunuli jsme se na Hájenku k přespání. Vše se večer zhodnotilo a v neděli ráno jsme včas dojeli na zámek do Kvasin. Účast byla celkem pěkná a vše proběhlo k plné spokojenosti nás i ostatních účastníků. Akce je stále populárnější a díky paní Klímové je tam vždy dobrá hudba, občerstvení a diváků již více než areál zámku pojme.                                  Ještě v červnu nás čekalo 1000 mil československých. Celkem bylo přihlášeno pět automobilů Jawa. Do soutěže značkových týmů jsme přihlásili osádky Antoni, Nečesánek a Růžička. Jirka Růžička na poslední chvíli nemohl s automobilem odjet a již nešlo složení týmu změnit, takže jsme v týmech nemohli uspět. O to více byly radostnější výsledky jednotlivců, kde kategorii do 750 ccm vyhrál Ivan Nečesánek a Radek Pilek se umístil na druhém místě. Nesmíme zapomenout také na jejich spolujezdce, kteří mají na výsledku značný podíl. Akce je to krásná ale náročná o čemž svědčí skutečnost, že v roce 2020 je přihlášen pouze Ivan Nečesánek. Přejeme mu hodně úspěchů.                                V srpnu jsme byli pozváni na oslavu akci „Devadesát let značky“ Jawa do Týnce nad Sázavou. Zase krásná akce, přijelo více jak 1000 motocyklů a jedenáct aut Jawa, která budila největší diváckou pozornost.  Jsme již dobrá parta a tak nás nerozházel ani hotel, kde měli zavřenou restauraci a museli jsme zajet na večeři až do nedaleké vesnice. Zařídil to můj známý pan Klenovec, bývalý zkušební jezdec Jawy Týnec, s kterým byla pak zajímavá diskuze o současných poměrech v Jawě. Další komplikací byl můj ranní odjezd z hotelu, kde byly naše auta zamčeny na zahradě a ta se otvírala až po osmé hodině.Vše zachránil Honza Balcar, který jako mladík přelezl zeď výšky 2,5 m a otevřel zahradu zevnitř. Ve zmatku jsem nechal na pokoji telefon a díky Chomutovákům jsem ho měl v poledne na Křivoklátě v muzeu. Je vidět, že nás nemůže nic rozházet.  Závěrečnou schůzi jsme na přání většiny tradičních účastníků uspořádali v Hotelu Roztoky. Podařilo se nám zajistit účast autora knihy „Dvacet let na  Jawě  a Nortonu „ vnuka pana Vitvara Antonína Vitvara. Jeho výklad byl tak zajímavý, že s opovědí na otázky jsme s ním strávili skoro dvě hodiny. To ale nebránilo tomu abychom probrali vše potřebné a stanovili doporučení účasti na akcích v roce 2020. Jsem potěšen z toho, že spolupráce zdravého jádra klubu přináší výsledky. Kromě vzájemné pomoci při řešení problémů našich mazlíčků jme například upřesnili jaké štítky mají být na jednotlivých typech našich aut, sehnali jsme výrobce gumových dorazů kapoty u stěn kabiny, zjistili jsme jak to má být s ukazateli směru apod. V současné době bychom rádi vytvořili klubovou komisi, která by měla oprávnění vydat na požádání vlastníků vozidel „Certifikát původnosti vozidla“. Předpokládám, že vytypované členy komise pozvu na schůzku někdy na přelomu ledna a února. Dále bylo konstatováno, že byl do klubu přijat Patrik Kupka č.43 a je připraveno přijetí Jiřího Svobody č. 44 /předpoklad v Kvasinách/. Tím by byl počet členů 42, protože pánové Novotný a Klimt již zemřeli.                                                                                            Doporučené akce roku 2020 –  květen – Sraz veteránů v Praze před budovou automotoklubu  —    červen 13.-14. – Ledce, Kvasiny – ubytování zajištěno v penzionu Továrníkova vila ve Skuhrově, večeře a posezení v nedaleké restauraci, většinou pojedeme s vleky, parkování zajištěno – podrobnosti včas zašlu —     červen – 1000 mil – podpoříme Ivana Nečesánka  —    srpen  –                        Litomyšl – instrukce jsou již na internetu /VCC Litomyšl/ – podrobnosti dohodneme spolu s určením místa konání závěrečné schůze .                      Vážení kolegové, nakonec přeji všem členům klubu a jejich rodinám hodně zdraví a spokojenosti v roce 2020. Těším se na spolupráci s Vámi a na vzájemná setkání.  A našim autíčkům přejme hodně kilometrů bez poruch a nehod.

Všechny Vás zdraví předseda klubu Jarda.                                                                           

Výroční schůze Autojawaklubu.

Vážení kolegové,

po několika návrzích jsme dospěli konečně k termínu naší závěrečné schůze. Závěrečné setkání se uskuteční v pátek 1. 11. 2019 v Hotelu Roztoky. Vzhledem k tomu, že jde o běžný pracovní den byl začátek stanoven na 19.00 hod. Na setkání se mi podařilo zajistit na krátkou besedu autora knihy „Antonín Vitvar 20 let na Jawě a Nortonu“  Jana H. Vitvara, což by měl být začátek programu a pak bude následovat vše jako obvykle, t.j. krátká zpráva předsedy klubu a dlouhá diskuze o zážitcích a úspěších z letošního roku. Závěrem si dáme doporučení co klubového uděláme v příštím roce. Předpokládám, že velká část  účastníků bude chtít přespat a protože v hotelu nebudeme sami, potřebuji co nejdříve nahlásit kdo se setkání zúčastní a hlavně požadavky na ubytování /cena lůžka se snídaní bude 500,- Kč/. Věřím, že setkání bude přínosné, diskuze plodná a závěr, jako vždy když se sejdeme, příjemný.

Na setkání se těší Jarda Antoni.