Spí 2-3 hodiny denně, skoro nejí, moc nepije, ale bledá závist začne lomcovat s každým, kdo se podívá na výsledky jeho prací. Možná, že upsal svoji duši čertovi,nebo zná čarodějné zaklínadlo, zkrátka a dobře co jinému trvá dva dny, to jemu se podaří napoprvé za 2 hodiny. A hlavně vše je v mistrovské kvalitě srovnatelné s výsledky prací věhlasných renovátorských firem. Kdyby jej znal Ing. František Janeček, určitě by jej jmenoval za šéfa provozu. To jen na úvod a nyní si prohlédneme 24 měsíční sled fotografií od stodolového nálezu až po získání historických značek na vozidlo Jawa Minor kabriolet? Tak se posaďte a sledujte………
První fotografie připomínaly katastrofu. Ruka nezdárného kutila zasáhla všude a místo výdřevy použila kovové profily. Aby toho nebylo málo, změnila i tvary karoserie. Však se podívejte. Obrázky mluví za vše. Dobře se pracuje tomu, kdo má byť shnilý zadek v původním tvaru, ale to nebyl tento případ. A tak bylo nutno začít s výdřevou od nuly. Kamarádi z Autojawaklubu v okolí poskytli svá vozidla k zaměření a koloběh prací mohl započít. Chassi opískovat, odstranit kutilovy návarky, zavařit díry a shnilé části vyměnit. A pak se šlo na výdřevu. Nejprve podlahová deska z lepených prken, jako originál a pak zvolit postup výstavby sloupků dveří a čelní části skeletu. Zde musela nastoupit kouzla a čáry. Jinak si to nedovedu představit. Ani bych nevěděl kam se jet poradit, natož vytvořit dřevěný skelet. Když byl skelet hotov, následovalo oplechování a slícování, svařování na dřevě. A vše jen podle omalovaného vzoru. A nyní napasovat dveře, aby se otevíraly a zapadaly do zámků, které bylo třeba vyrobit, protože nebyly součástí stodolového nálezu. Všichni pekelníci museli být asi v pohotovosti a pomáhat, jinak si to neumím představit, že vše štimuje a navzájem sedí. Pak došlo na výrobu podběhů a posléze blatníků pěkně v ruce na upraveném dřevěném špalku. Když mi bylo 15 let, tak jsem v jedné autoopravně viděl starého mistra, jak klepá na dvoře blatník. Ostatní učedníci jeho práci sledovali, ale nikdo se mu nesnažil pomáhat, protože to neuměli a mysleli si, že to nikdy nebudou potřebovat, když blatník v mototechně stál 120Kč. A tak běžel čas a plechařina se blížila ke konci. Nastoupilo cínování spojů a vyrovnávání povrchu. Sám jsem se kdysi snažil cínovat karoserii, ale nedopadlo to dobře, takže vím o čem je řeč. Zde se to však povedlo, kdo ví proč? Zas čáry a kouzla.
Když bylo vše skoro hotovo, opět se vše rozložilo a bylo nutno nastříkat skelet, aby se mohl odvézt čalouníkovi na výrobu střechy. Černé barvy se bojí i otrlí lakýrníci, natož amatéři. Ale pekelná kouzla opět zapracovala a lak byl hotov. Zatímco skelet byl u čalouníka, došlo k výrobě sedaček
A z těchto prkýnek se vytvořila podlaha.
Podlaha je hotová
