Zpověď německého Jawisty.

Když jsme  v roce 1979 emigrovali z Československa, zůstala po nás malá sbírka veteranů: Aero 30 4-místní otevřený cabriolet, Jawa Minor roadster, Jawa Minor limuzína (tehdy byla na součástky, limuzína nebyla sběratelsky tak zajímavá), Jawa 350SV, Jawa 175 Speciál, Jawa 250 speciál, Jawa 175 na součástky, Jawa 250 pérák se sajdou. Minory maminka stihla prodat než byly ostatní veterány státem zabaveny. Když jsme se v Německu nějak usadili, prioritu měl běžný život a ne veteránismus. Bylo zapotřebí najít práci, bydlení, zajistit rodinu. Ten veteránský červ ale někde v hlubinách duše zůstal a pomalu se přehlodával na povrch. Někdy v roce 1983 se ozval přítel Milan, že taky emigroval a že má sebou svoji Jawu Minor roadster a že ve smyslu začátku nové existence by ji prodal, ať má základ. Tak jsme zajeli do Augsburgu, setkali se s Milanem, viděli docela hezkeho dvousice. Milan chtěl za něj 6.500 Marek a to bylo na naše tehdejší možnosti nereálné. Byly jiné priority, rodina atd. Smutně jsme zajeli domů, Milan auto prodal, to se pak objevilo v jednom muzeu, kde bylo několik let vystaveno. Muzeum později zaniklo a auto se podělo bůhví kam. Sledovali jsme dále inzeráty v novinách a časopisech, ale Jawa se neobjevovala. Taky to v Německu nebyl běžný veterán. Ale najednou inzerát v Süddeutsche Zeitung, že je na prodej Jawa Minor roadster a Pragovka. Bylo to v malé vesnici u Würzburgu, já okamžitě dohodl termín a jedeme. Byl to nějaký obchodník se značkou Mitsubishi, který v Československu přes PZO Artia koupil a přivezl ty dvě auta na kšeft. Výborně. Jawa měla stát 9.500 Marek, to bylo o 50 procent víc než ta Milanova před rokem. To prostě nešlo. Byly jiné priority, rodina atd. Dlouho se nic neobjevovalo, až najednou jedu z práce přes Garching u Mnichova a na benzínce stojí ona: Jawa Minor Roadster – krémově-červená, jak vyšitá. Otočím, zajedu na benzínku, že auto je na prodej, patří nějakému kamarádovi a tady je na něj telefón. Dojednal jsem si termín, auto mezitím zmizelo da haly nedaleko Garchingu. Přijel jsem, viděl jsem, nevyhrál jsem. 22.000 Marek mělo to auto stát. Tak jsem si jenom povzdechl, proč já blbec nekoupil to za těch 6.500 nebo alespoň za těch 9.500? Takhle to nijak nedopadne a ceny budou přede mnou utíkat…..

Změnili jsme strategii, když už si nebudeme moci dovolit roadstra, tak alespoň ať je to Jawa. V květnu 1987 se objevil v SZ inzerát na Jawu limuzínku. Byla na prodej v Bavorském lese, bylo k tomu taky hodně náhradních dilů, vše jsme po telefonu domluvili a jelo se pro ni. Na obrázku je fotka, kterou nám poslal prodejce.

Co ale s tím roadstrem? Nezávazně jsme sledovali inzeraty, až se asi po roce objevila nabidka na Jawu Minor roadster v Detelbachu, podezřele blízo k Würzburgu. Tak jsme tam zajeli, ano, bylo to to samé auto co jsme si před několika léty nemohli dovolit. Nabídl nám ho za těch původních 9.500DM.  Ihned jsme se domluvili. Zkušební jízda, nebo startování se nekonalo, prý není baterka a co já vím. Hlavně že je konečně ten roadster. Domluvili jsme se, že jej přiveze k nám domů a my pak doma na místě zaplatíme a převezmem vozidlo. Tak se i stalo a 15.08.1988 jsme se stali hrdými majiteli Jawy Minor roadster. Hned jsem se pustil do prvnićh úkonů: vyčistit karburátor, nastavit zapalováni, zkontrolovat brzdy, nalít benzín, nastartovat a……. Nejet. Motor docela slušně vrčel ale něco se někde zaseklo, auto prostě jelo jen pár cm vpřed a zpátky. Víc nic. No to bude asi větší záležitost dal jsem se rozebírat předek a vyndávat převodovku s diferenciálem. Po rozebrání jsem pochopil, proč při prohlídce auta nebyla baterka atd. Talířové kolo mělo vylámané zuby, tam byly navařené housenky, žádné další opracování, poskládat a prodat. To samozřejmě jet nemohlo. Teď se ukázalo, jak důležité mohou být náhradni díly. S černou limizínkou jsme koupili hromadu dílů, dokonce i kompletní převodovka tam byla. Po kontrole, výměně všech ložisek jsme ji poskládali, vložili do auto a ono to jelo. Hurá, máme pojízdnou limuzínu a pojízdného roadstra.

Daniel Dick

Landshut

Německo

první přírustek