Archiv autora: autojawakl

Pan Ing.František Janeček se musí radovat z třetího vítězství vozu Jawa Minor za sebou v kategorii do 750 ccm. O to více, že tentokrát jej řídil nováček závodu pan Lukáš Kudrna. Sláva, sláva, sláva jeho výkonu. Pan Ivan Nečesánek, který přeběhl do vyšší kategorie do 1100 ccm vyhrál také.

Když jsme  v roce 1979 emigrovali z Československa, zůstala po nás malá sbírka veteranů: Aero 30 4-místní otevřený cabriolet, Jawa Minor roadster, Jawa Minor limuzína (tehdy byla na součástky, limuzína nebyla sběratelsky tak zajímavá), Jawa 350SV, Jawa 175 Speciál, Jawa 250 speciál, Jawa 175 na součástky, Jawa 250 pérák se sajdou. Minory maminka stihla prodat než byly ostatní veterány státem zabaveny. Když jsme se v Německu nějak usadili, prioritu měl běžný život a ne veteránismus. Bylo zapotřebí najít práci, bydlení, zajistit rodinu. Ten veteránský červ ale někde v hlubinách duše zůstal a pomalu se přehlodával na povrch. Někdy v roce 1983 se ozval přítel Milan, že taky emigroval a že má sebou svoji Jawu Minor roadster a že ve smyslu začátku nové existence by ji prodal, ať má základ. Tak jsme zajeli do Augsburgu, setkali se s Milanem, viděli docela hezkeho dvousice. Milan chtěl za něj 6.500 Marek a to bylo na naše tehdejší možnosti nereálné. Byly jiné priority, rodina atd. Smutně jsme zajeli domů, Milan auto prodal, to se pak objevilo v jednom muzeu, kde bylo několik let vystaveno. Muzeum později zaniklo a auto se podělo bůhví kam. Sledovali jsme dále inzeráty v novinách a časopisech, ale Jawa se neobjevovala. Taky to v Německu nebyl běžný veterán. Ale najednou inzerát v Süddeutsche Zeitung, že je na prodej Jawa Minor roadster a Pragovka. Bylo to v malé vesnici u Würzburgu, já okamžitě dohodl termín a jedeme. Byl to nějaký obchodník se značkou Mitsubishi, který v Československu přes PZO Artia koupil a přivezl ty dvě auta na kšeft. Výborně. Jawa měla stát 9.500 Marek, to bylo o 50 procent víc než ta Milanova před rokem. To prostě nešlo. Byly jiné priority, rodina atd. Dlouho se nic neobjevovalo, až najednou jedu z práce přes Garching u Mnichova a na benzínce stojí ona: Jawa Minor Roadster – krémově-červená, jak vyšitá. Otočím, zajedu na benzínku, že auto je na prodej, patří nějakému kamarádovi a tady je na něj telefón. Dojednal jsem si termín, auto mezitím zmizelo da haly nedaleko Garchingu. Přijel jsem, viděl jsem, nevyhrál jsem. 22.000 Marek mělo to auto stát. Tak jsem si jenom povzdechl, proč já blbec nekoupil to za těch 6.500 nebo alespoň za těch 9.500? Takhle to nijak nedopadne a ceny budou přede mnou utíkat…..

Změnili jsme strategii, když už si nebudeme moci dovolit roadstra, tak alespoň ať je to Jawa. V květnu 1987 se objevil v SZ inzerát na Jawu limuzínku. Byla na prodej v Bavorském lese, bylo k tomu taky hodně náhradních dilů, vše jsme po telefonu domluvili a jelo se pro ni. Na obrázku je fotka, kterou nám poslal prodejce.

Co ale s tím roadstrem? Nezávazně jsme sledovali inzeraty, až se asi po roce objevila nabidka na Jawu Minor roadster v Detelbachu, podezřele blízo k Würzburgu. Tak jsme tam zajeli, ano, bylo to to samé auto co jsme si před několika léty nemohli dovolit. Nabídl nám ho za těch původních 9.500DM.  Ihned jsme se domluvili. Zkušební jízda, nebo startování se nekonalo, prý není baterka a co já vím. Hlavně že je konečně ten roadster. Domluvili jsme se, že jej přiveze k nám domů a my pak doma na místě zaplatíme a převezmem vozidlo. Tak se i stalo a 15.08.1988 jsme se stali hrdými majiteli Jawy Minor roadster. Hned jsem se pustil do prvnićh úkonů: vyčistit karburátor, nastavit zapalováni, zkontrolovat brzdy, nalít benzín, nastartovat a……. Nejet. Motor docela slušně vrčel ale něco se někde zaseklo, auto prostě jelo jen pár cm vpřed a zpátky. Víc nic. No to bude asi větší záležitost dal jsem se rozebírat předek a vyndávat převodovku s diferenciálem. Po rozebrání jsem pochopil, proč při prohlídce auta nebyla baterka atd. Talířové kolo mělo vylámané zuby, tam byly navařené housenky, žádné další opracování, poskládat a prodat. To samozřejmě jet nemohlo. Teď se ukázalo, jak důležité mohou být náhradni díly. S černou limizínkou jsme koupili hromadu dílů, dokonce i kompletní převodovka tam byla. Po kontrole, výměně všech ložisek jsme ji poskládali, vložili do auto a ono to jelo. Hurá, máme pojízdnou limuzínu a pojízdného roadstra.

Daniel Dick

Landshut

Německo

Aneb 1.000mil československých očima zoufalého cestovatele… závodníka vodícího automobil JAWA Minor I, o obsahu 615,75ccm, 19 Hp, limousine… k tomu není co dodat. Nejslabší automobil startovního pole. Se ctí letos vyjel se startovním číslem 1.

Podávám stručnou zprávu o průběhu závodu 1.000mil československých , závodu opravdových sportsmanů v roce 2020.

     Především, poděkování realizačnímu týmu . Všem těm obětavým lidem , ze slovenské i české strany, kteří  se zasloužili o to, že tento československý závod  s tak dlouhou historií a obrovským  kreditem, jak prvorepublikových, tak i novodobých ročníků , se mohl uskutečnit.

     O řediteli  Mirkovi Krejzovi, jeho paní a kolegovi  Šimonovi , se nedá napsat nic jiného než – srdcaři.

V dnešní, coronavirové době, kdy 90% soutěží, akcí a závodů pořadatelé prostě s omluvou zruší, organizátoři 1.000mil čsl dokázali přesunout termín konání o dva měsíce, a to tak, že ani procento úrovně jak sportovní, tak společenské neubylo. Dokonce i počasí dokázali zajistit tak, aby bylo naprosto stejné jako na uplynulých ročnících, minimálně v letech 2017,2018,2019.

Bez nich, jejich zápalu pro věc, neúnavné píle a organizačních schopností  by tenhle závod prostě nebyl…  Díky, Díky, Díky…

Další kapitolou jsou samotní účastníci. Co vím, nikdo z přihlášených, podotýkám že v listopadu 2019, svou účast v náhradním termínu nezrušil . To vypovídá o mnohém.

     K závodu samému – již od prvních okamžiků je to závod, při kterém stříká adrenalin z každého účastníka.

Ad. 1  přihláška k závodu . Vyhlášen začátek příjmu přihlášek v listopadu 2019. Během týdne plno. Byť termín konce příjmu přihlášek byl stanoven na konec února 2020.

Ad.2  sportovní úroveň akce. Průměrná rychlost 45 km/hod. Přejezdy podle „slepého itineráře“, na čas. Automobily do r.v. 1939, vložené testy, jako výměna svíčky na čas, slalom,  výjezdy na Babu s měřeným rozdílem časů.

Ad.3  teamová soutěž o pohár, týmů automobilů stejné značky bez rozdílu obsahů.

Průběh samotného závodu z pohledu  závodníka nejslabšího automobilu startovního pole.

12.8.2020 přistavení automobilu , který je potřeba včas na závod připravit, na startovní rošt před budovou Autoklubu v Opletalově ulici.

Jako nejslabší automobil, dostali jsme startovní číslo 1. Veliká čest. Ano, první dojem. Vypjatá prsa  zčásti pýchou, více však odpovědností.

Jako č. 1 přistavujeme automobil ve stanovený čas 13.30 . Ještě nikdo nikde není. Takhle je to po celý závod. Daň za číslo 1 je krutá. Není od koho opisovat, všude jsme první, kontroly ještě nejsou rozhýbané, do všeho jdeme rovnou, naostro.

Trocha klidu, uložit  všechny účastníky na startovní rošt, postavit startovní rampu a bránu, to trvá do pozdního odpoledne. Servis zázemí v Autoklubu je vybavený a  uspokojí potravou a nápoji všechny účastníky.

Večer pak rozprava s jezdci a navigátory vozů, udílení pokynů k organizaci.

A zavřít Opletalku v centru Prahy na celý den? Hrdinství a logistická hitparáda.

13.8.2020 6.00 hod. Start č. 1, v minutových intervalech další. Závod začíná. Odteď ten malý automobil pojede téměř stále na plný plyn. Některé etapy i dvě hodiny.

Průjezd Prahou, pak roviny kolem Kolína, první časová kontrola. Pak projet  Středními Čechy, Moravou. Kopcem dolů, kopcem nahoru, hlavně držet čas.  Vysočina, strmé a dlouhé výjezdy a sjezdy. Do kopce automobil na 2. rychlost 25km/hod, kopcem dolů pak kolem 90km/hod na 3. rychlost , tj. na hranici možností automobilu. Nakonec i řidiče… Oběd byl tradičně v Ostrovačicích.

 Komplikovaný a  náročný průjezd kolem Brna , hlavně neudělat navigační chybu. Těžko se pak dohání. Masarykův okruh, depo, zkouška zručnosti řidičů. Výměna svíčky na čas. Tři předešlé ročníky se sundavalo a nandavalo kolo automobilu. Šrouby, po tom sjezdu k depu kdy se stále brzdí ,se nedaly udržet v ruce…  hurá, budeme měnit svíčku! Nedala se udržet v ruce, horko.

Roviny až k Pálavě. Plný plyn, hlavně neubírat. Potom zase kopce. Dolů co to dá.

Slovenská část samá nekonečná rovina. Plynový pedál v podlaze. Rychlost 80 – 90km/hod.

A najednou, Bratislava. Jsme tu. 400km za námi. Zvláštní pocit. Jako by sem člověk patřil.  Soustavný zájem lidí o automobily, dění kolem závodu. Luxusní ubytování v hotelu Hilton. Večeře a rozpravy v Pálfyho paláci. Slovenská strana organizátorů se jako vždy vytáhla.

14.8.2020 8.00 start do Slovenské etapy . Trochu šetrnější  k technice i lidem, po noční zábavě je pěkné přispat si. Opět teplo, třicítky a více útočí na chladicí systémy automobilů.

Průjezdy obcemi, nevídaný zájem lidí. Stále honíme čas. Bez navigačních chyb držíme průměr i  stíháme dojezdy v termínech. Daří se. Z původního záměru , hlavně dojet celý závod, lehce vystupuje myšlenka na čelní umístění. Zapomněl  jsem podotknout , že tenhle malý automobil jede závod  potřetí. A že vloni, 2019, zvítězil v kategorii do 750ccm a celkově se umístil na 4. místě. Slíbil jsem si, že tenhle třetí závod  musíme především dojet a pak, až bude mít Jawa třetí plaketu účastníka závodu 1.000mil přibitou na mezistěně v motorovém prostoru, ji už do závodu nevezmu.  Takové „třikrát a dost“.

Stále se daří. Stíháme kontroly, užíváme si průjezdy jak městy, tak i uzavřeným vojenským prostorem ve kterém byl instalován kiosek s točenou zmzlinou… Prostě paráda.

Nakonec i měřený výjezd na Pezinskou Babu, dvakrát, pokud možno v stejném čase, se povedl. Asi.

V podvečer návrat do Blavy. Cíl na náměstí před hotelem Hilton, stylově komentovaný na rampě s červeným kobercem pod startovní a cílovou bránou.¨

Večeře slavnostní, s projevy .

Hurá spát. V 7.00 start do třetí etapy.

15.8.2020 start do etapy Bratislava – Praha. Z rampy, komentovaný. Teplo. Roviny až na Moravu. Víme, že na Moravě nás čeká déšť.  Čekal, projeli jsme. Pak už to jde ráz na ráz. Plný plyn, plný plyn, pořád dokola. Trochu se hřejeme. Nevadí, ostatní také. Oběd, Brno, žádné navigační chyby, lehké omyly se daří vzápětí napravit. Hlásí se únava. Lehce.

A najednou,  Praha. Jsme doma. Cíl v NTM. Celí pobláznění jsme si najeli 25minut. Čekáme, abychom projeli cílem na čas. Cíl. Úleva. Dojeli jsme! Potřetí za sebou dal ten malý, levný, jednoduchý automobil 1.200km během tří dnů. V plném tempu. Maximální naměřená rychlost 93km/hod

V expozici dopravy NTM vyhlašování výsledků. Chvíle napětí. Jsme opět první v kategorii !

Celkové výsledky ještě neznáme. Ale copak na tom záleží? Obhájili jsme lońské prvenství.

     Víte ale co?

Nejpěknější na celé věci je tohle – ten zápal – organizátorů, závodníků, diváků. Ta parta lidí různých profesí, postavení na společenském žebříčku,  různého věku a třeba i vyznání. A přesto se všichni baví, užívají si ty chvíle, prostě se jen kamarádí.

Další závod je za deset měsíců. Udělám vše pro to, abych nechyběl.

Mistr volantu Ivan Nečesánek se svými 19 koňskými silami ve svém voze Jawa Minor s úžasným spolujezdcem panem Nečesánkem mladším, opět pokořil všechny účastníky skupiny do 750 ccm a zvítězil. A osmé místo v celkovém pořadí cca 110 vozů mluví samo za sebe. Děkujeme Ivane.